Papež František a Loučka

11.3.2015

Modlitba Svatého Otce Františka za Lúčany

Když jsem byl osloven ředitelem protokolu Kanceláře prezidenta republiky, že jsem pozván na oficiální setkání s papežem Františkem, byl jsem potěšen. Ale hned mne napadlo, že bych se mohl Svatému Otci opět zmínit o stavbě kaple, případně jej požádat o požehnání nějakého artefaktu. Říkal jsem si, bylo by to pěkné, kdybychom v kapli měli přímo něco, co by papež František požehnal, čeho by se dotkl. Jenže co by to mělo být? Základní kámen již máme požehnán na Velehradě a asi bych tak velký kámen sám nedokázal do Říma dopravit....Pavel Maček navrhl, ať že zajistí menší kámen, který můžeme následně využít pro oltář, pro případné uložení ostatků sv. Jana Pavla II. apod. Protože se vše odehrálo celkem rychle, již jsem nestihl o požehnání malého kamene požádat Svatý stolec oficiální cestou, spoléhal jsem na diplomatické schopnosti pana ředitele protokolu a našeho věrného podporovatele stavby kaple Jindřicha Forejta, který s naším úmyslem seznámil i pana prezidenta, který od své historické návštěvy Loučky v roli “důchodce z Vysočiny” nenechá na Spolek muzeu v Loučce nikdy dopustit.....

V pondělí jsem si byl v Loučce pro kámen. Již v úterý dopoledne proběhla první jednání ve Vatikánu, která připravovala následnou cestu pana prezidenta ke Svatému Otci a ve středu 11. 3. 2015 bylo plánováno setkání s papežem Františkem. Abych se přiznal, moc jsem nedoufal, že se mi podaří tento kámen k papeži Františkovi dostat, protože celá záležitost nebyla předjednána. Sledoval jsem přísnost všech kontrol ve Vatikánu a říkal jsem si, že pokud neprojdu s kamenem z Loučky první kontrolou, vrátím kámen zpátky na hotel a ještě se stihnu vrátit na audienci.

Bezpečnostní kontrola a kámen

Samozřejmě již úplně první  kontrola uniformovaných policistů, když se podívala a potěžkala kámen, mne s ním dál odmítla vpustit. Už jsem se pomalu otáčel, abych jej rychle odnesl zpátky, ale v ten moment přistoupil k policejní kontrole Jindřich Forejt, který začal vysvětlovat, že jsme delegace z Kanceláře prezidenta republiky, prokázal se diplomatickým pasem, ukázal oficiální pozvání přímo z Vatikánu, které mělo velkou váhu. Italští uniformovaní policisté se zamysleli, jeden vzal vysílačku, do které něco dlouze vysvětloval. Byla to pro něj nestandardní situaci. Po chvíli přišel další policista, který byl již ale v civilu a který nás vyzval ať jej následujeme a šel s námi k další policejní kontrole. Říkal jsem Jindrovi Forejtovi, prosím Tě, to nevypadá dobře, oni se moc netváří, já kámen zanesu raději teď na hotel a stihnu se ještě vrátit na setkání s papežem. Kámen nechám v Římě a požádám české kněze v Nepomucenu, aby mi později snad zprostředkovali požehnání. A on mi říká, prosím Tě, nesmíš se vzdávat hned u první, druhé překážky. A víš co to bude, když budete mít v Loučce požehnaný kámen od papeže Františka a my budeme u žehnání osobně?

Na to jsem neměl co říci, protože to je pravda, to by bylo moc pěkné.

U druhé kontroly čekali jiní dva policisté v civilu – muž a žena, kteří se tvářili velmi přísně. Vyslechli si “oficiální nótu” ředitele protokolu Kanceláře presidenta republiky, ze které jsem jen zachytil v italštině slova jako “malá vesnička” a “nová kaple sv. Jana Pavla II.”....policisté se opět komunikovali s centrálou a radili se vysílačkami a nakonec –museli jsme je opět následovat k další bezpečnostní kontrole, která ale již byla nadějnější, protože zde již stála bezpečnostní služba samotného Svatého Stolce. Říkáme jim “klíčnící”, což jsou šlechtici ve službách papeže. Dlouze se radili, kontrolovali seznamy, znovu kontrolovali seznamy, drželi kámen, potěžkávali kámen, studovali oficiální pozvání atd. atd., až nakonec konečně dali souhlas a já jsem mohl projít s kamenem pro naši kapli na setkání s papežem Františkem.

Před námi byli biskupové z Jižní Koreji, kteří byli v Římě na návštěvě ad-limina. Pro mne to bylo velmi symbolické vzhledem k naší úctě ke ct. Otci Emilu Kapaunovi, který v Koreji získal pověst svatosti.

Když přišel papež František, tak celé nádvoří se zalilo sluncem. Nemyslím to obrazně, ale skutečně. Papež František působí velice skromně, snad trochu unaveným dojmem, což se není co divit. Když přišel za mnou, stal se malý zázrak. Při posledním setkání jsem mu již říkal, že stavíme kapli sv. Jana Pavla II. a to se podivoval, že v obci v Evropě, která má cca 350 obyvatel, kaple ještě není.....je přeci jen z Jižní Ameriky a evropské poměry tolik nezná. Nyní jsem mu chtěl říci ještě něco více – a on velmi trpělivě a empaticky si vyslechl celý příběh Loučky v době 2. světové války, naši snahu postavit kapli sv. Jan Pavla II.. V té chvíli jsem jej požádal o požehnání kamene, který jsem držel v ruce. Po této mé žádosti papež úplně ožil, rozjasnila se mu ještě více tvář a řekl mi: “Velice rád”, hned vložil ruce na kámen a požádal mne, abychom se pomodlili společně za všechny obyvatele obce, naše předky i současníky a za celou naši zemi. Při této modlitbě měl papež František ruce dlouho položené na našem kamenu. Když skončila modlitba,  tak jsem mu poděkoval a řekl, že se za něho pravidelně modlím a budu v tom nadále pokračovat. Ještě více se rozzářil, velice upřímně, pokorně a s velkou skromností poděkoval a prosil, abych nejen já, ale i ostatní přátelé pokračovali v modlitbách za něj. Že to moc potřebuje.

Poté jsme se velmi přátelský rozloučili a já jsem zůstal ještě několik dlouhých chvil stál v němém úžasu, co se vlastně v těchto mimořádných chvílích odehrálo.....

P.S. Večer, po této historické chvíli ze setkání a společné modlitby za Loučku s papežem Františkem, jsme se setkali i s emeritním papežem Benediktem XVI., který požehnal fotografii sv. Jana Pavla II., která bude umístěna v kapli v Loučce. Živě se o vše zajímal a  vzpomínal na papeže Jana Pavla II.

V Loučce, v malé valašské vesnici, tak budou přítomni tři papežové...