Kaple v Loučce? Ano a proč

20.11.2012

V srpnu 1983 jsem nastoupil jako duchovní správce do pohraničí v oblasti Nízkého Jeseníku. Dostal jsem do správy pět farností, které tvořilo 15 obcí v rozloze 157 km². Nikdy nezapomenu na postřeh mé maminky, která tehdy, když jsem ji ukázal jednotlivé obce, poznamenala: „Ti Němci měli v každé malé vesničce kostelíček nebo kapličku.“ Skutečně, kromě pěti farních kostelů, které byly opravdu velké (kostel sv. Jana Křtitele v Rýžovišti není moc menší, než kostel v Újezdě), jednalo se o kostely filiální, do kterých se vešlo minimálně 300 osob. Ani kaple nebyly nijak malé. Ty nejmenší byly asi jako kaple na Ploštině. Každá kaple však měla svou sakristii, kůr (někde ještě s troskami varhan), márnici. Každá vesnice měla také svůj malý hřbitov, v té době již zrušený, nebo v dezolátním stavu.

Ze vzpomínek pamětníků, české národnosti, kteří toto prostředí osobně znali, již před druhou světovou válkou jsem se dozvěděl, že Němci všechny sakrální budovy udržovali ve vzorném pořádku, což se o současných obyvatelích říci nedalo a ani to nebylo v silách věřících, když se jednalo o dvě nebo tři babičky (ve farnosti Jiříkov, kterou tvoří pět vesnic, to byly jediné účastnice bohoslužeb).

Tyto vzpomínky mi prolétly hlavou, když jsem se dověděl, že v obci Loučka několik nadšených mladých mužů uvažuje postavit kapli. Obec Loučka je jedinou obcí v újezdské farnosti, která kapli dříve neměla a prakticky dodnes nemá, protože kaple sv. Václava v Domově pro seniory je soukromou kaplí tohoto zařízení, zřízená otcem arcibiskupem pro potřeby věřících obyvatel domova, i když pravidelné bohoslužby mohou navštěvovat i ostatní farníci. Kaple v Loučce, pokud by se ji těmto aktivistům s pomocí Boží podařilo postavit, bych viděl jako dominantu obce, svědectví víry většiny místních občanů. Nebude se jednat o místo pravidelných bohoslužeb (jako Slopné, nebo Drnovice), ale bylo by krásné, kdyby vznikla nová tradice vlastní pouti, jako je již po několik desetiletí ve Vysokém Poli, nebo ve Slopném a jak se ujala v posledních dvaceti letech svatoanežská tradice také v Drnovicích.. Poutní mše svatá by byla jednou maximálně dvakrát do roka za příznivého počasí před touto kaplí. Postavit kapli (což do nákladů je jeden rodinný domek) i přes nynější krizi nevidím jako problém. Také návrh, aby byla zasvěcená blahoslavenému Janu Pavlu II., je přijatelný, ba přímo inspirující. Tento muž, už jako mladý kněz dovedl sjednotit lidi a pomáhat za těžkých podmínek druhé světové války, jako biskup byl pojítkem jednoty studentů a především dělníků v totalitním režimu v Polském Krakowě. Jako papež byl velikou světovou osobností. Dovedl oslovit i lidi jinak smýšlející (modlitby v Assisi), jeho audience jsou toho výmluvným svědectvím. Svoboda člověka, kterou tento velký muž a světec vždy hájil, znamená, že každý má právo mít svůj názor na věc. Svoboda v lásce znamená, že lidé tvořící určité společenství, se dovedou sjednotit v podstatných věcech, důležitých pro jejich dobro časné i věčné. Toto zdůrazňuji zvláště snoubencům před svatbou, jako recept na šťastné manželství: „V nepodstatných věcech můžete mít názor odlišný (například obliba jídla), ale ve věcech víry a mravního života. je nutné, abyste byli vždy zajedno. Jedině tak dokážete splnit své poslání manželů, přijmout děti a vychovat je podle Božího zákona.“ Stejně tak je tomu i mezi občany v obci. Svědectví víry není věrohodné, pokud se jednotliví občané nesjednotí v podstatných věcech na základě plnění Kristova příkazu lásky. Svatý apoštol a evangelista Jan říká: "Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí" (1 Jan 4,20 n). Při bohoslužbě se oslovujeme "bratři a sestry" - tak jak to činili první křesťané. Z každé nedělní mše svaté si odnášíme domů Boží požehnání, sílu a útěchu z Božího slova. Pak už jen záleží na nás, jak tyto dary využijeme pro dobro své i bližních. Pevně věřím, že sama stavba kaple a hlavně nebeská přímluva bl. Jana Pavla pomůže vytvořit tuto jednotu a zamýšlené dílo zdárně realizovat. K tomu všem ze srdce žehnám.

Jan Můčka, farář