2. dubna 2005 zemřel svatý Jan Pavel II., patron budované kaple v Loučce

2.4.2024

Svatý Jan Pavel II. (latinsky Ioannes Paulus, italsky Giovanni Paolo), vlastním jménem Karol Józef Wojtyła (Nar. *18. května 1920 Wadowice Polsco PLR – zemř. + 2. dubna 2005 Vatikán +84) byl polský katolický duchovní, jenž se postupně stal pomocným biskupem (1958–1963), arcibiskupem krakovským (1964–1978), kardinálem (1967) a od 16. října 1978 až do své smrti prvním slovanským a po 455 letech prvním neitalským papežem slovanského původu.

Jako papež křesťanského západu sehrál významnou roli ve světové politice a je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Současně redefinoval vztah katolické církve k judaismu a nabádal protestantské a ortodoxní křesťany, aby pomohli přetvářet papežství tak, aby sloužilo potřebám všech křesťanů. Během svého 26 let trvajícího pontifikátu svatořečil (482 osob) a blahořečil (1338 osob) více lidí než všichni jeho předchůdci dohromady a absolvoval 104 zahraničních papežských cest, tedy více než kterýkoliv jiný Svatý otec v historii. Ve funkci hlavy katolické církve výrazně podporoval Mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti.

Mezi mnoha jím svatořečenými a blahořečenými osobami bylo i několik osobností z české historie: sv. Anežka Česká, klariska Na Františku v Praze, bl. Karel I. Habsburský, nekorunovaný Český král, sv. Zdislava z Lemberka, terciářka O.P., sv. Jan Sarkander, bl. Marie Antonína Kratochvílová OS, bl. Marie Restituta Kafková OSFCruc a bl. Metoděj Dominik Trčka CSsR. 

Sám Jan Pavel II. byl papežem Františkem kanonizován 27. dubna 2014.

Jan Pavel II. byl nejen teologem a filozofem, ale také básníkem, dramatikem, esejistou a literárním kritikem.

Papežovy omluvy

21. dubna 1990 se omluvil v Praze na Letné za neadekvátní hodnocení osobnosti mistra Jana Husa jako kacíře
31. října 1992 se omluvil za pronásledování italského filozofa a vědce Galilea Galileiho v soudním procesu vedeném římskokatolickou církví v roce 1633.
9. srpna 1993 se omluvil za účast katolické církve na obchodu s otroky.
V květnu 1995 v Olomouci prosil (21. 5.) o odpuštění za úlohu, kterou církev sehrála v náboženské válce proti reformaci.
10. června 1995 poslal list „všem ženám“ s omluvou za to, že církev byla proti právům žen a za historické znevažovaní žen.
16. března 1998 se omluvil za nečinnost a mlčení římskokatolické církve během holokaustu.
18. prosince 1999 se omluvil za popravu Jana Husa v roce 1415.
Během veřejné omluvy 12. března 2000 poprosil o odpuštění za hříchy katolíků v minulosti, za násilí „na právech národnostních skupin a jednotlivců a za opovrhovaní jejich kulturou a náboženskými tradicemi.“
4. května 2001 se omluvil konstantinopolskému patriarchovi za čtvrtou křižáckou výpravu v roce 1204.
22. listopadu 2001 se přes internet omluvil za hrubé zacházení misionářů s domorodým obyvatelstvem v jižním Pacifiku.
V březnu 2002 se vyjádřil k sexuálním skandálům katolických duchovních a uvedl, že „je hluboce raněn chováním svých kněží zapletených do „nejhanebnější formy zla“.“

Sociální a politické postoje

Setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem ve Vatikánu
Jan Pavel II. byl, co se týká doktrín a věcí souvisejících s porodností a postavením žen, považovaný za konzervativního. Listy týkající se lidské sexuality, nazývané Teologie těla, jsou rozšířením meditací o přirozené mužnosti a ženskosti, která vede k lásce a k sexu. Tato učení reprezentují zásadní vývoj v katolickém učení o sexu.

Ohledně interrupcí papež napsal: „Stále existuje legální zabití lidské bytosti, která má vědomí, ale ještě není narozená. A v dnešních časech hovoříme o zabití, které je umožněné demokraticky zvoleným parlamentem, který je považovaný za pokrokový výdobytek společnosti a celého lidstva.“

Byl kritický k liberální teologii, která spíše kopíruje liberální politiku na úkor duchovní liberalizace. V roce 1995 v encyklice Evangelium Vitae (Evangelium života) znovu prosadil za hlavní hodnotu církve lidský život. Rozšířil ji též o odsouzení interrupce, eutanazie a o všechna použití trestu smrti, což označil jako součásti „kultury smrti“, která pronikla do moderního světa. Jeho postoje k válce, trestu smrti, k odpuštění dluhů pro rozvojové země a k chudobě jsou označované jako liberální, což ukazuje, že je někdy těžké označit náboženské vůdce jako „konzervativní“ či „liberální“.

Papež, který nastoupil do úřadu v čase, kdy Sovětský svaz kontroloval jeho rodnou krajinu Polsko, i zbytek Východní Evropy, byl tvrdý kritik komunismu a vyzýval ke spolupráci v boji za změnu, například polskému hnutí Solidarita. Sovětský vůdce Michail Gorbačov jednou řekl, že pád železné opony by byl bez Jana Pavla II. nemožný.

Encykliky

Redemptor hominis – 4. března 1979
Dives in misericordia – 30. listopadu 1980
Laborem exercens – 14. září 1981
Slavorum apostoli – Věnováno sv. Cyrilu a Metodějovi, 2. června 1985
Dominum et vivificantem – 18. května 1986
Redemptoris mater – 25. března 1987
Sollicitudo rei socialis – 30. prosince 1987
Redemptoris missio – 7. prosince 1990
Centesimus annus – K 100. výročí encykliky papeže Lva XIII. Rerum novarum, 1. května 1991
Veritatis splendor – 6. srpna 1993
Evangelium vitae – 25. března 1995
Ut unum sint – 25. května 1995
Fides et ratio – 14. září 1998
Ecclesia de Eucharistia – O eucharistii a jejím vztahu k církvi, 17. dubna 2003

Knihy

Dar a tajemství: K padesátému výročí mého kněžství (1996, 1997)
Nebojte se!: Dialog s Janem Pavlem II.
Nebojme se pravdy: nedostatky lidí a provinění církve
Paměť a identita: rozhovory na přelomu dvou tisíciletí
Překročit práh naděje (kniha odpovědí na otázky, které kladl Vittorio Messori)
Římský Triptych - MeditaceTeologie těla – soubor katechezí
Vstaňte, pojďme!
Prameny a ruce – sbírka básní
Bůh mi tě dal: meditace na téma nezištný dar (2021)